Co je vomaste.cz — a co není

Otázka, kterou si web klade

Veřejné kauzy se obvykle podávají jako hotový příběh: tady je viník, tady je oběť, tady je poučení. Problém je, že příběh se vypráví rychleji, než se ověřuje, a čtenář nemá jak zpětně zjistit, co z něj stálo na čem.

vomaste.cz dělá pravý opak. Rozebere kauzu na jednotlivá tvrzení, ke každému připojí zdroj, u každého zdroje uvede, kdo ho vydal a kdy, a tam, kde doklad chybí, napíše, že chybí. Výsledek není příběh. Je to podklad, ze kterého si příběh můžete složit sami — a hlavně ověřit, jestli drží.

Čím to není

Vymezení negativem je tady stejně závazné jako to pozitivní, protože právě tyhle věci by se od podobného webu čekaly.

• Není to blog ani názorový web. Komentář se může citovat, ale je označený jako názor a nikdy se nemíchá mezi doložená fakta.
• Není to nástěnka obvinění. Nikdo sem nepřidá tvrzení proto, že ho někde četl. Bez jmenovaného, datovaného a dohledatelného zdroje se nepublikuje nic.
• Nerozhoduje o vině. To umí soud. Web umí jen zaznamenat, co se stalo procesně — a striktně to odlišit od toho, co bylo prokázáno věcně.
• Není to Wikipedie bez pravidel. Kdokoli může navrhnout změnu, ale nikdo ji nepublikuje sám sobě.
• Není to úplné. Co se nepodařilo doložit, je vypsané jako otevřená mezera. Web netvrdí, že o subjektu ví všechno.

„Nevíme“ jako legitimní výsledek

Tohle bývá nejtěžší k přijetí. Když někdo stráví týden rešerší a na konci napíše „dostupné zdroje otázku neuzavírají“, působí to jako selhání.

Není. Alternativa je domyslet si zbytek — a domyšlený zbytek se čte úplně stejně jako doložený fakt, jen není pravda. Proto má web samostatný registr mezer: otevřená otázka je tam vidět jako otevřená otázka, ne schovaná za opatrnou formulaci uprostřed odstavce.