Přeskočit na obsah

Verzováno v Gitu

Každá publikovaná revize odpovídá konkrétnímu commitu ve veřejném repozitáři; podstatné změny navíc eviduje append-only historie aktualizací.

Otevřenost a hranice

Tenhle web není databáze, do které někdo tiše sahá. Je to statická stránka generovaná z obsahu ve veřejném Git repozitáři: co je publikované, odpovídá konkrétnímu commitu, a ten commit má autora, čas a diff.

Co z toho čtenář reálně získá

Možnost položit otázku „co tady stálo minulý měsíc" a dostat odpověď, kterou nemusí brát na dobré slovo. Každá změna tvrzení, stavu nebo zdroje je vidět jako rozdíl mezi dvěma verzemi — včetně toho, co bylo odstraněno a kdy.

Dvě vrstvy historie

Git drží technickou historii všeho. Nad ním je ještě redakční, append-only historie aktualizací dossieru: stručný, čitelný záznam „k tomuhle datu bylo zkontrolováno tohle a změnilo se to". Do ní se nezasahuje zpětně, ani kvůli překlepu — viz průběžné ověřování.

Druhá strana téže vlastnosti

Git nezapomíná. Co se do něj jednou dostane, přežívá ve forcích, cache a zrcadlech i po smazání — což je přesně důvod pro bezpečnostní hranice a pro to, že sem nepatří žádný citlivý nepublikovaný materiál.

Repozitář: github.com/korczis/vomaste.cz.

Jak si historii otevřít z konkrétní stránky

Nemusíte hledat v repozitáři. Každá stránka má v patičce dva odkazy: „navrhnout opravu" vede na editaci právě toho zdrojového souboru a „historie změn" na jeho commit log. Z tvrzení se tedy dostanete k jeho diffu na dvě kliknutí — kdo ho psal, kdy, co přesně se změnilo a s jakým odůvodněním v commit message.

Co Git dokazuje a co ne

Dokazuje, co web tvrdil a kdy: že se formulace nezměnila potichu a že odstraněný odstavec tam byl. Nedokazuje, že citovaný zdroj mluvil pravdu, ani že text zdroj vystihuje — to je otázka čtení proti odkazu, viz fakt odděleně od názoru. Historie taky není důkaz, kdo změnu skutečně napsal: commity nejsou kryptograficky podepsané a autorství je jen údaj v metadatech.

Reprodukovatelnost, ne jen archiv

Celý web je z repozitáře znovu sestavitelný jedním příkazem (npm run build) — validátory, generátory i statické HTML. Nezáleží tedy jen na tom, že je historie vidět; jde ji i spustit a porovnat, jestli publikovaná stránka odpovídá datům, ze kterých měla vzniknout. To je praktický rozdíl mezi „máme archiv" a public domain toolkitem, který si kdokoli odnese.