Citace je doložené sdělení typu „X řekl Y". Doložené je, že to řekl — o pravdivosti obsahu tím není řečeno nic.
Nejčastější záměna na celém webu
Ověření, že výrok padl, není ověřením výroku. Když politik tvrdí, že nehodu nezpůsobil, je doložený výrok, ne jeho obsah. Proto se citace nikdy nepřeznačí na ověřeno více zdroji jen proto, že ji přetisklo víc médií: víc médií potvrzuje, že to řekl.
Jak se s citací zachází
Cituje se doslovně a s atribucí, ne parafrází, která by výrok zesílila nebo zjemnila. Nezkracuje se tak, aby změnil význam. A neuvádí se způsobem, který by z něj dělal hodnocení tohoto webu — web výroky nepřebírá jako své.
Autorské hodnocení má vlastní, oddělený stav: názor. Pravidlo, které tyhle vrstvy drží oddělené, je fakt odděleně od názoru.
Dvě roviny, které se u citace vždy rozlišují
| otázka | odpověď dává |
|---|---|
| Padl ten výrok? | citace a její zdroj |
| Platí, co ve výroku stojí? | samostatné tvrzení s vlastním stavem, nebo nic |
Když někdo popře obvinění, vzniknou typicky dva záznamy: citace („popřel to těmito slovy") a vedle ní sporné tvrzení o samotné věci. Sloučit je do jednoho by znamenalo rozhodnout, čí verze platí — což tenhle web nedělá.
Proč se necituje s komentářem
Uvozovací sloveso je hodnocení v převleku: „přiznal", „přiznal se", „hájil se" a „uvedl" popisují tentýž akt s velmi různým podtextem. Web volí nejneutrálnější variantu, kterou zdroj unese, a zbytek nechává na čtenáři. Stejně tak se citace nezkracuje přes podmínku, která ji oslabuje, a neuvádí bez kontextu otázky, na kterou odpovídala.
Citace nezastarává, ale může být překonaná
Výrok z loňska zůstává doloženým výrokem i po změně situace. Když ho dotyčný později odvolá nebo řekne opak, nepřepisuje se — přibude druhá citace a časová osa ukáže obojí. Jak se to zachytí, popisuje průběžné ověřování.