Většina zdrojů na tomhle webu jsou články — někdo si přečetl rozhodnutí, hlasování nebo tiskovou zprávu a napsal o tom. U velké části tvrzení ale ten původní záznam existuje veřejně a dá se citovat přímo: stenografický zápis a výsledek hlasování Poslanecké sněmovny, plné znění rozsudku, usnesení vlády, tisková zpráva soudu nebo úřadu.
Kde takový záznam existuje, patří do registru zdrojů. Ne proto, že je „oficiální", ale proto, že o něm článek referuje — a referování je krok, ve kterém se ztrácejí detaily.
Co se tím získá
Přesnost. Zpravodajství zaokrouhluje: datum, částku, rozsah. Při porovnávání tvrzení s uloženými dokumenty se ukázalo, že rozsudek správního soudu je datovaný o den dřív, než uvedla všechna média; že vlastní číslo rozpočtové instituce je jiné než to citované; že období, které úřad ve svém stanovisku vymezuje na den přesně, se v článcích scvrklo na dva letopočty; a že rámcová smlouva pokrývá celou budovu na rok, ne jednu kancelář.
Rozsah. Jeden dokument obvykle dokládá víc než tvrzení, ke kterému byl připojen: tisková zpráva soudu nese vedle výroku i právní kvalifikaci, plné znění rozsudku i procesní historii, usnesení vlády i jméno funkce, která se tím obsazuje. Proto se dokumenty procházejí zpětně — několik tvrzení se podařilo doložit bez jediného nového hledání, jen připojením záznamu, který už v datech byl.
Rozpor se nepřepisuje potichu
Když se dokument a zpravodajství rozejdou, opraví se tvrzení podle dokumentu — ale reportovaná verze zůstane viditelná. Rozdíl mezi tím, co je v záznamu, a tím, co o něm napsala média, je sám o sobě informace o kvalitě doložení. Tichá oprava by ji smazala a čtenář by nepoznal, že tu kdysi stálo něco jiného; celá změna je navíc dohledatelná v historii verzí.
Co primární dokument neumí
Nenahradí připsání výroku. Když tvrzení říká, že něco sdělil mluvčí úřadu, nedoloží to dokument jiné instituce, i kdyby byl v meritu přesnější. Takové tvrzení zůstává s 1 zdrojem a nález se zapíše k němu.
Nedokládá „skoro totéž". Seznam, který dotčenou kategorii nejmenuje ani nevylučuje; zpráva vydaná týden před událostí, kterou by měla dokládat; rozhodnutí s jiným datem, než uvádí tvrzení — nic z toho není doložení. Při plošném průchodu se takových částečných shod zamítla zhruba stovka, každá s pojmenovaným chybějícím prvkem.
Nezakládá sám o sobě nezávislé potvrzení. Instituce je jeden vydavatel. Vlastní záznam plus zpráva agentury o něm jsou dva hlasy jen tehdy, když se liší vydavatel i původ materiálu — platí tu stejné pravidlo jako všude jinde, viz nezávislé doložení. Dva dokumenty dvou různých úřadů jsou dva vydavatelé; dva dokumenty téhož úřadu jeden.
Jak je poznáte v datech
Primární dokument se v registru zdrojů pozná podle vydavatele a přímého odkazu na doménu instituce. Kolik takových záznamů dataset cituje a několik konkrétních příkladů je na úvodní stránce; celý seznam se dá projít v registru zdrojů každého dossieru nebo dotazem nad strojově čitelnými daty.
Co v registru nikdy nebude: neveřejný dokument, interní materiál nebo cokoli, co není publikované — z důvodů, které popisují bezpečnostní hranice.