Systém, ne článek
Základní jednotkou tady není text, ale záznam: tvrzení, zdroj, kauza, mezera, entita a vztah. Každý má vlastní ID, vlastní stránku a vlastní URL. Text kolem je jen čitelný pohled na tahle data — když se rozejde s daty, build spadne.
Rozlišené stavy místo jednoho „fakt"
Doložený fakt, jednozdrojová informace, citace, sporné tvrzení a autorský komentář jsou pět různých věcí s pěti různými, viditelnými stavy. Slévat je do jednoho je nejběžnější způsob, jak se z nepodloženého obvinění stane „veřejně známá věc".
Přiznané mezery
Registr otevřených otázek je součást obsahu, ne omluva na konci stránky. Přehled, který ukazuje jen doložené, působí úplněji, než je.
Fork jako pojistka
Kód, tooling i původní obsah jsou public domain. Kdo nesouhlasí s výběrem témat nebo s hodnocením, si má systém odnést a postavit vlastní — ne přesvědčovat autora.
Co tenhle web naopak není, je popsané zvlášť: co vomaste.cz není.
Jak si to ověřit za tři minuty
Nemusíte věřit ani téhle stránce. Zkuste tohle:
- Otevřete libovolné tvrzení a klikněte na jeho zdroj — dostanete se na původní článek, ne na další stránku tohohle webu.
- V patičce té stránky dejte „historie změn" — uvidíte, kdy vznikla a co se v ní kdy změnilo.
- Na /data/ si spusťte
SELECT status_label, count(*) FROM claims GROUP BY 1a porovnejte s čísly, která web sám ukazuje.
Když některý z těch tří kroků nevyjde, je to vada — a dá se nahlásit.
Pro koho to je
Pro čtenáře, kterému nestačí „bylo to v médiích", a pro novináře nebo výzkumníka, který potřebuje strukturovaný přehled s dohledatelnými zdroji místo dvaceti otevřených záložek. A pro kohokoli, kdo chce ten aparát použít na vlastní téma — proto je celý public domain.
Co z toho plyne pro čtení
Že se tenhle web nedá číst jako článek se závěrem. Nemá pointu; má registry, stavy a mezery. Kdo hledá verdikt, nenajde ho — kdo hledá, co je čím doloženo, dostane to i s tím, co doloženo není.