Tady se všechno předchozí skládá dohromady.
Celá cesta
1. Orientace. /bootstrap určí roli a skončí konkrétním doporučením. Když je prostředí rozbité, řekne to dřív, než se něco zkazí.
2. Rozklad zadání. Čeho se to dotkne? Je to obsah, data, kód, nebo dokumentace? Dotýká se to toho, o kom se smí psát?
/task Chci opravit datum u jednoho zdroje.3. Vlastní větev. Ne hlavní. Na hlavní větvi commit rovnou nasazuje web — mezi „commitnuto" a „na webu" nejsou vteřiny, ale ani ta pauza na rozmyšlenou.
4. Plán. Co se změní, čeho se to dotkne, co je rizikové, jak se to ověří. Teprve pak provedení.
5. Změna v kanonických datech. Nikdy v generovaném výstupu.
6. Kontrola. Vysvětlení změn, pohled na to, jestli tam není něco navíc.
7. Brána. npm run build s nulou. Nic jiného není hotovo.
8. Odeslání. Commit a pull request s popisem, ze kterého recenzent pozná, co posuzuje.
Kde rozhoduje člověk
Pět míst. Ani jedno z nich nejde automatizovat, i když by to šlo popsat: Odškrtnutí se nikam neukládá — web nemá účty ani server, který by si postup pamatoval.Lidské checkpointy
Co musí platit, než řeknete „hotovo"
- brána kvality skončila s nulou;
- v diffu není nic, co tam nepatří;
- obsahová změna prošla redakčním review;
- to, co se nepodařilo doložit, je zapsané jako mezera, ne jako opatrné tvrzení;
- popis příspěvku říká i to, co jste neudělali.
Poslední bod se přehlíží a je nejcennější. Vynechání, které se přizná předem, je informace; vynechání, které se objeví po mergi, je problém. Ověř si, že to sedí Všechno je zelené, ale nestihli jste ověřit jeden ze tří zdrojů. Co napíšete do popisu? Přesně to. Do oddílu „co jsem neudělal": třetí zdroj nebyl otevřen, tvrzení proto zůstává na jednom doloženém hlasu. Recenzent tím dostane zadání místo překvapení — a nikdo nebude v pokušení označit tvrzení za ověřené víc, než je.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď