Web, který slibuje kontrolovatelnost, musí mít lepší mechanismus oprav než ten, kdo nic neslibuje. Jinak je ten slib jen tvrzením o sobě samém.
Sedm kroků
- Hlášení — formulář, pull request, nebo interní nález.
- Zařazení — o jaký typ chyby jde a jak je závažná.
- Ověření — někdo otevře zdroj a porovná. Nedá se přeskočit ani u zjevných věcí.
- Oprava v kanonických datech, ne v generovaném výstupu.
- Brána — validace, testy, sestavení.
- Zveřejnění.
- Záznam — co se změnilo a proč, dohledatelně v historii.
Sedmý krok není administrativa. Je to ta část, která z opravy dělá doložitelný fakt místo tiché změny.
Kdy je potřeba viditelná poznámka
Věcná chyba v publikovaném tvrzení — ano. Čtenář, který si text uložil nebo na něj odkázal, se musí dozvědět, že se změnil.
Chyba stavu — ano, když se stav měnil směrem dolů. Tvrzení, které vypadalo jako ověřené a není, je významná změna.
Překlep, mrtvý odkaz, formulace — ne. Historie stačí. Ověř si, že to sedí Přijde hlášení, že tvrzení je nepřesné. Po ověření zjistíte, že tvrzení sedí, ale zdroj mezitím článek opravil a teď říká něco jiného. Co s tím? Tohle není chyba tvrzení, ale rozpad dokladu — a je to jeden z nejzáludnějších případů. Postup: Co nedělat: nechat tvrzení opřené o odkaz, na kterém už to nestojí. Čtenář by klikl a našel něco jiného, což je horší než chybějící doklad — vypadá to jako doložené a není. Tenhle případ je zároveň nejlepší argument pro archivní kopie.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď