Tři stupně
Vysoký — publikované nedoložené tvrzení o konkrétním člověku, nepřiměřený osobní údaj, jmenovaná osoba, kterou zdroje nejmenují, nebo materiál, který se do veřejného repozitáře neměl dostat vůbec. → Odstranit hned, analyzovat potom.
Střední — věcná chyba v doloženém tvrzení, špatný stav, procesní výsledek podaný jako věcný závěr. → Opravit v běžném rytmu, ale přednostně.
Nízký — mrtvý odkaz, překlep, formulační nepřesnost. → Běžná fronta.
Postup u vysokého stupně
- Odstranit problematický obsah z kanonických dat a nasadit.
- Zaznamenat, co se stalo a kdy — ne mazat stopu.
- Zjistit, jak to prošlo. Která brána to měla chytit a proč nechytila.
- Doplnit kontrolu, pokud šlo o chybu, kterou lze najít strojem.
- Zapsat poučení, pokud šlo o věc, na kterou stroj nestačí.
Co se nedělá nikdy
Nepřepisuje se historie. Ani u incidentu. Projekt stojí na tom, že historie je dohledatelná; přepsaná historie znamená, že to už neplatí — a to je větší škoda než původní chyba.
Nemlčí se o opravě. Oprava je legitimní záznam. Tichá změna vypadá jako by chyba nikdy nebyla, a to je forma nepravdy. Ověř si, že to sedí Zjistíte, že publikované tvrzení jmenuje osobu, kterou citovaný zdroj nejmenuje. Co uděláte v prvních deseti minutách? Odstraníte jméno a nasadíte. Analýza počká. Konkrétně: úprava kanonického záznamu (a přehledové tabulky, jde-li o tvrzení), brána, nasazení. Tvrzení samo nejspíš zůstane — jen bez toho jména, protože bez něj je pořád doložené. Až potom tři otázky: Co se neděje: diskuse o tom, jestli je jméno „stejně dohledatelné“. To není kritérium a odpověď je vždycky stejná — když ho zdroje neuvádějí, neuvádí ho ani tenhle web.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď