Tři různé role
Subjekt — osoba, o které web vede dossier. Prošla testem veřejného zájmu sama za sebe.
Kontextová entita — osoba nebo firma, u které je zaznamenáno, že vazba existuje. Nenese jediné tvrzení. Vzniká z veřejné evidence nebo z citovaného zpravodajství a nepotřebuje k tomu zvláštní rozhodnutí.
Neuváděná osoba — někdo, jehož jméno k dokládanému tvrzení není potřeba. Neuvádí se, i když je ve zdroji.
Hranice mezi první a druhou rolí je nejdůležitější v celém projektu. Povýšení kontextové entity na subjekt je publikační rozhodnutí, ne technický krok — hlídá to i validátor.
Minimalizace
Publikuje se minimum, které tvrzení dokládá. Konkrétně se nikdy nepřebírá:
- datum narození,
- adresa bydliště,
- rodné číslo a podobné identifikátory,
- informace o dětech a soukromém rodinném životě,
- zdravotní údaje,
- cokoli, co by mohlo identifikovat zdroj informace.
To, že jsou tyhle údaje ve veřejném rejstříku, znamená jen, že jsou v rejstříku.
Nejmenovaní ve zdroji
Když citované zpravodajství někoho nejmenuje, tenhle web ho nejmenuje také. Nikdy se neskládá identita z víc zdrojů proto, že to jde.
Platí to i tehdy, kdy je jméno „veřejným tajemstvím“. Rozdíl mezi tím, co se ví, a tím, co je napsané vedle obvinění, je pořád rozdíl. Ověř si, že to sedí Ve smlouvě, kterou citujete kvůli částce, je podepsaný jednatel dodavatele. Uvedete jeho jméno? Ne, pokud tvrzení mluví o částce. Test je jednoduchý: je ten údaj potřeba k tomu, co dokládáte? U tvrzení o smluvní ceně jméno podepisujícího potřeba není. Kdy by to bylo jinak: kdyby tvrzení bylo o tom, kdo smlouvu uzavřel — třeba proto, že jeho role je předmětem pokrývané kauzy. Pak je jméno součástí dokládaného faktu a uvádí se, ale jako kontextová entita: záznam vazby, ne tvrzení o něm. Rozdíl je v tom, co čtenář uvidí. „Smlouvu za dodavatele podepsal Y“ vedle kauzy se čte jako Y-je-v-tom-namočený, i když je to jen evidenční fakt. Když ten fakt k ničemu neslouží, nepatří tam.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď