Citace je doslovný přepis. Cokoli jiného v uvozovkách je nepřesnost, i když je „významově stejné“.
Tři pravidla
Doslova. Včetně neobratností. Uhlazení „aby to líp znělo“ mění, co člověk řekl.
Zkracování se označuje. Výpustka […] uprostřed, nikdy potichu. A nesmí měnit smysl — vypuštění podmínky ze souvětí je nejčastější způsob, jak z opatrného výroku udělat kategorický.
Doplnění se označuje hranatými závorkami. Když je bez kontextu nesrozumitelné, kdo je „on“, doplní se [ministr].
Kontext, bez kterého se citace čte jinak
U citace patří kdy a kde zazněla. Výrok z předvolební debaty a tentýž výrok v odpovědi na dotaz redakce jsou dvě různé situace.
Když byl výrok reakcí na otázku, uvádí se i ta otázka — jinak se odpověď dá číst jako spontánní prohlášení.
Parafráze
Parafráze je v pořádku — bez uvozovek a označená jako parafráze: „Podle vlastních slov o auditu nevěděl.“ Nikdy ne: „O auditu ‚nevěděl‘.“ Uvozovky kolem jednoho slova navíc naznačují pochybnost, kterou zdroj neuvádí. Ověř si, že to sedí Máte přepis dvouminutové odpovědi. Chcete z ní citovat jednu větu, která ale bez okolí zní tvrději, než jak byla míněna. Co uděláte? Buď citujete víc, nebo necitujete. Zkratka, která mění vyznění, je nepřesná i tehdy, když je doslovná. To je podstata téhle lekce: doslovnost je nutná podmínka, ne dostatečná. Praktické možnosti: Co se nesmí: vzít tu jednu větu, protože je nejlepší do titulku. Web nemá titulky a nemá důvod tenhle kompromis dělat.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď