Veřejné evidence jsou nejsilnější běžně dostupný doklad. Taky jsou to místo, kde se dělají nejzávažnější chyby — protože působí objektivně.
Katalog zdrojů
Než začnete hledat, přečtěte si katalog zdrojů. Odpovídá na otázku, kterou si rešerše klade jako první: který registr vůbec odpoví, co z jeho odpovědi lze citovat a na jaké pasti se v něm už najelo.
Ten katalog není teorie. Je to zapsaná zkušenost — třeba že jedna evidence rozlišuje dva různé významy odpovědi „nenalezeno“, že jiná tiše ignoruje vlastní stránkování, nebo že vyhledávání vrací nefiltrovaná data na filtr, který neumí. Každý takový poznatek někdo zaplatil časem; katalog brání tomu, aby se platil znovu.
Narazíte-li na novou past, patří jako záznam do katalogu — ne do commit zprávy, kde ji najde jen ten, kdo ví, že ji má hledat.
Identita se ověřuje, nehádá
Co se z výpisu nikdy nepřebírá
Registry obsahují víc, než se smí publikovat:
- datum narození,
- adresu bydliště,
- rodné číslo a podobné identifikátory,
- údaje o dalších osobách, které s tématem nesouvisejí.
To, že jsou v čitelném veřejném výpisu, není důvod je zveřejnit. Publikuje se minimum, které tvrzení dokládá.
Zápis v registru není obvinění
Že je někdo jednatelem firmy, která dostala veřejnou zakázku, je evidenční fakt. Není to podezření a nesmí se tak podat — ani formulací, ani zařazením mezi problematické položky.
Stejně tak platí, že vazba sama o sobě nezakládá vliv, koordinaci ani odpovědnost. Společná adresa, společný zaměstnavatel nebo účast na téže akci nejsou zjištění o jednání. Ověř si, že to sedí Chcete doložit, že firma dostala veřejné peníze. Najdete ji v registru smluv jako smluvní stranu u tří smluv. Jaké tvrzení z toho můžete napsat? Přesně tohle a nic víc: „V registru smluv jsou k [datum pořízení] evidovány tři smlouvy, jejichž smluvní stranou je firma X, s celkovou smluvní hodnotou Y.“ Čtyři věci, které se z toho nedají odvodit: Odtud vzniká mezera: „Zdroje neuvádějí, jaké částky byly podle smluv skutečně proplaceny.“Zobrazit odpověď Skrýt odpověď