Odkaz na zdroj je slib, že si to čtenář může ověřit. Slib, který weby běžně poruší — reorganizací, placenou zdí nebo prostě zánikem.
Dvě data u každého zdroje
- Datum vydání — k jakému okamžiku se výpověď vztahuje.
- Datum pořízení — kdy jste zdroj naposledy otevřeli a viděli v něm to, co tvrdíte.
Datum pořízení je to, co dělá z odkazu doklad. Bez něj nejde říct, jestli tam ten obsah někdy vůbec byl, když dnes chybí.
Kdy pořídit archivní kopii
Vždycky u dokladů, které nese jen jedna adresa a jejichž zánik by tvrzení odzdrojoval:
- úřední dokumenty (rozhodnutí, protokoly, smlouvy),
- záznamy z registrů, které se přepisují na místě,
- stránky, které už jednou zmizely nebo mají krátkou životnost,
- cokoli, na čem stojí tvrzení s vážným dopadem na konkrétního člověka.
U běžného zpravodajského článku je archivace vhodná, ne povinná.
Co se nezveřejňuje
Tohle je místo, kde se archivace potkává s ochranou osobních údajů, a projekt tu má tvrdé pravidlo: pořídit ≠ publikovat.
Archiv má dvě zóny. Veřejná nese jen základní identifikační údaje, sanitizované indexy a jednotlivě prověřené dokumenty — u každého původní adresa, datum pořízení a kontrolní součet. Neveřejná zóna, kam patří originální listiny a surová metadata, nikdy nevstupuje do repozitáře ani do jeho historie.
Hromadné publikování PDF „protože registr je veřejný“ je zakázané. Každý zveřejněný dokument prochází individuální obsahovou a osobněprávní kontrolou — už proto, že listiny běžně obsahují data narození a adresy bydliště. Ověř si, že to sedí Odkaz na zdroj, o který se opírá tvrzení, přestal fungovat. Co s tím tvrzením? Nesmaže se a nezůstane beze změny. Postup: Co se nesmí: nechat mrtvý odkaz u tvrzení, které se tváří jako doložené. Čtenář pak nemá jak zjistit, že doklad neexistuje — a přesně to je ta kontrolovatelnost, kterou celý projekt slibuje.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď