A202 — Jak hledat doklad

Špatná rešerše začíná dotazem do vyhledávače. Dobrá začíná otázkou: „jaký doklad by tohle tvrzení uzavřel?“

Teprve pak se hledá, kde takový doklad bydlí.

Postup

Napište tvrzení v konečné podobě, atomicky.
Popište ideální doklad. „Smlouva s uvedenou cenou a datem podpisu.“
Určete evidenci, ve které takový doklad bývá.
Hledejte tam. Ne ve vyhledávači obecně.
Otevřete, co najdete. Úryvek z výsledku není zdroj.
Zaznamenejte i neúspěch — s datem a s tím, kde a jak jste hledali.

Které evidence na co odpovídají

Projekt si vede vlastní katalog zdrojů, a je to první místo, kam se dívat. U každé evidence je v něm napsané, co dokládá, co nedokládá a na jaké pasti se v ní už najelo — tedy přesně to, co se nedá odvodit z dat a co se jinak platí znovu a znovu.

Když doklad není

Není to selhání rešerše, je to její výsledek. Zaznamenejte:

co přesně jste hledali (identifikátor, ne jméno),
ve které evidenci,
kdy,
s jakým výsledkem.

Z toho vznikne mezera, která je zároveň zadáním pro dalšího člověka.

Ověř si, že to sedí

Hledáte, kolik firma dostala z veřejných peněz. Najdete agregátor, který ukazuje součet 12 mil. Kč. Můžete ten součet publikovat?

Zobrazit odpověď

Ne jako tvrzení o objemu veřejných peněz.

Ten součet je výsledek výpočtu nad daty, která agregátor sesbíral, s jeho pravidly pro to, co se počítá a jak se párují subjekty. Neznáte hranice toho výpočtu — jestli zahrnuje dceřiné firmy, jestli počítá smluvní nebo proplacené částky, jestli mu nechybí záznamy.

Použitelné jsou dvě věci. Buď jednotlivé smlouvy z primárního registru, u kterých doložíte částku a datum a součet si uděláte sami s uvedením metody. Nebo tvrzení o tom agregátoru: „Podle [nástroj] k [datum] činil evidovaný objem 12 mil. Kč“ — což je doložitelné a poctivé, protože je z něj vidět, čí je to číslo.

Nikdy ne „firma dostala 12 milionů z veřejných peněz“ s odkazem na agregátor. To tvrdí něco o světě na základě cizího výpočtu.