Provenance je odpověď na otázku „jak se tahle věta dostala na web?“ — a musí být zodpověditelná i za pět let, i když mezitím zdroj zmizí a autor bude nedostupný.
Čtyři složky
- Odkud — konkrétní zdroj, ne „z médií“.
- Kdy — datum vydání zdroje a datum, kdy ho někdo otevřel.
- Čím to prošlo — vlastní zjištění redakce, přetisk agentury, dohledání v registru, nebo přepis z dokumentu.
- Co to podpírá — které konkrétní tvrzení, ne „tenhle dossier“.
Chybí-li kterákoli z nich, není to doklad. Je to odkaz.
Historie změn je taky provenance
Data jsou verzovaná v Gitu, takže u každé věty jde dohledat, kdy vznikla, jak se měnila a čím byla ta změna odůvodněná. To je vlastnost, kterou článek na webu nemá: opravený článek vypadá, jako by byl vždycky správně. Ověř si, že to sedí Rešeršní nástroj vám vrátí, že firma má vazbu na jinou firmu. Vy tu vazbu zapíšete a jako zdroj uvedete ten nástroj. Co je špatně? Nástroj není zdroj. Je to rozcestník. Co dokládá vazbu, je záznam ve veřejném rejstříku, na který nástroj ukázal. Citovat se má tedy ten rejstříkový záznam, s datem pořízení — nikoli mezikrok, který vás k němu dovedl. Důvod je praktický: nástroj může mít zastaralá data, může slučovat jmenovce, může se odmlčet. Když je v citaci on, ztratí se doklad s ním. Když je v citaci rejstřík, doklad přežije. Platí to i pro interní nástroje projektu — jejich výstup smí kandidáta najít, ale publikovat se smí jen s citací na tu veřejnou evidenci pod ním.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď