Stav není hodnocení věrohodnosti. Je to popis struktury dokladů, a u dvou stavů ho počítá stroj.
Rozhodovací postup
- Je to hodnotící soud autora? → názor
- Je předmětem tvrzení výrok konkrétní osoby? → citace
- Odporují si zdroje, nebo je věc neuzavřená? → sporné
- Existuje mezi zdroji dvojice lišící se rodinou i vydavatelem? → ověřeno více zdroji
- Jinak → 1 zdroj
Pořadí není libovolné. Kroky 1–3 se ptají na povahu tvrzení, kroky 4–5 na strukturu dokladů. Citace zůstane citací, i kdyby ji přineslo deset nezávislých redakcí — doložené je pořád jen to, že výrok padl.
Co vynucuje validátor
- Ověřeno více zdroji neprojde, dokud mezi zdroji není nezávislá dvojice. Nezávislost se posuzuje podle rodiny a podle registrované domény vydavatele — dva texty téže redakce jsou jeden hlas.
- 1 zdroj naopak neprojde, když taková dvojice existuje. Podhodnotit doložení je taky nepřesnost.
Jak se stav mění
Jedině novým dokladem. Přeznačit tvrzení z „1 zdroj“ na „ověřeno“ bez přidání nezávislého zdroje není povýšení — je to nepravdivé tvrzení o vlastní evidenci, a validátor to navíc odmítne.
Sporné tvrzení se nezlepší tím, že zestárne. Mění ho jen nový jmenovaný zdroj — a i pak se rozliší, jestli přišlo věcné zjištění, nebo jen procesní výsledek. Ověř si, že to sedí Tvrzení má stav „citace“ a někdo navrhne povýšit ho na „ověřeno více zdroji“, protože ten výrok odvysílaly čtyři nezávislé televize. Je to správně? Ne — plete se tu, co je předmětem tvrzení. Tvrzení zní „X řekl Y“. Čtyři nezávislé záznamy dokládají, že výrok padl, a to je dobře: znamená to, že o jeho existenci není spor. Ale stav „ověřeno více zdroji“ by čtenář přečetl jako „obsah výroku je nezávisle potvrzený“, což ty televize nedokládají — ony jen slyšely totéž. Pokud je zajímavý obsah výroku, je to jiné tvrzení, které potřebuje vlastní doklady. Tak vzniknou dva záznamy: citace o výroku a samostatné tvrzení o skutečnosti, každé se svým stavem.Zobrazit odpověď Skrýt odpověď